Galerie KIN jídelna
se od roku 2014 nachází v areálu továrny Koh-i-noor a.s. ve Vršovicích v Praze v prostoru stále fungující závodní jídelny.

Galerie se zaměřuje na prezentaci uměleckého díla, které bude vystaveno po dobu dvou měsíců na vymezené ploše stěny 231,5 x 134,5 cm nad výdejním oknem jídelny, kde původně visel obraz
Pohled na tovární budovy od malíře Karla Lišky, který byl ukraden v roce 2010.

Umělecké dílo v prostoru Galerie KIN jídelna je přístupné veřejnosti v době vernisáže, poté již jen pro strávníky jídelny.

Galerie oslovuje mladé umělce, absolventy vysokých uměleckých škol a umělce střední generace.

Výstavní projekty Galerie KIN jídelna utváří od r. 2015 Marie Vránová



kontakt:

atelierkin@gmail.com

neděle 22. května 2016


1. 6. 2016 - 30. 8. 2016

Autor

Barbora Chlastáková

Název

1983/2016

 

Vernisáž

1. 6. 2016 od 18.00 do 20.00


Barbora Chlastáková pojala svou tvorbu pro Galerii KIN jídelna jako kulturní událost, kdy pro galerii a v jídelně firmy Koh-i-noor formou participace reaguje na prostor jídelny skrze umělce, které vyzvala, jako spoluúčinkující. V den vernisáže tak můžete být přítomni tvorbě několika umelců: Petra Filipová / 10 zrcadel, Tomáš Beňadik / Demand, Olga Pohl / autorské čtení básní, Čtyři na šňůře / autorské čtení a hudební skupina Mirror Image / post-rock.

Barbora Chlastáková / Ztracený obraz

Pro Galerii KIN jídelna jsem nechtěla ani tak uspořádat výstavu, jako spíš kulturní událost. K obrazu a kulturní události mne inspirovala fotografie z roku 1983, na které je vidět ukradený obraz malíře Karla Lišky. Zajímavostí je, že je to také pravděpodobně jediný dochovaný snímek, na kterém je ztracený obraz zachycen.
Co se týče práce na mém obraze, jde mi především o vědomé napodobení výjevu, který můžeme na fotografii rozpoznat. Z této černobílé fotografie nelze totiž vyčíst námět obrazu, pouze představuje zlatě orámovanou monochromní malbu. Tudíž jsem se svým malířským přístupem rozhodla Liškův obraz alespoň parafrázovat.
Sama fotografie nabízí celou řadu otázek. Existuje vůbec někdo, kdo s jistotou ví, co bylo na obraze původně? Proč obraz někdo ukradl? Kdo ho vzal a za jakým účelem? Jak na něj pohlíželi zaměstnanci továrny? Jaké emoce v nich vzbuzoval? Proto jsem se v důsledku snažila tzv. „schovat“ námět pomocí prolínání figurativní a abstraktní malby. Ani divák by tak neměl přijít k doslovnému dílu, ale naopak tápat, co se mu plátno snaží nabídnout.
Námět je inspirovaný fyzickou krásou a neúprosným tokem času – myslím tím zejména ty chvíle, které ztratí na aktuálnosti a přerodí se v pouhé vzpomínky. Dále jsem se snažila přiblížit atmosféře fotografie. Je patrné, že hosté na ní zachycení přišli s určitým záměrem. To byl také důvod k tomu, proč jsem pozvala své přátele umělce, aby na této akci spolu se mnou vystoupili. Hlavní výpovědí o celé události by měla být zcela nová fotografie, která bude parafrází na danou fotografii z roku 1983.