Galerie KIN jídelna
se od roku 2014 nachází v areálu továrny Koh-i-noor a.s. ve Vršovicích v Praze v prostoru stále fungující závodní jídelny.

Galerie se zaměřuje na prezentaci uměleckého díla, které bude vystaveno po dobu dvou měsíců na vymezené ploše stěny 231,5 x 134,5 cm nad výdejním oknem jídelny, kde původně visel obraz
Pohled na tovární budovy od malíře Karla Lišky, který byl ukraden v roce 2010.

Umělecké dílo v prostoru Galerie KIN jídelna je přístupné veřejnosti v době vernisáže, poté již jen pro strávníky jídelny.

Galerie oslovuje mladé umělce, absolventy vysokých uměleckých škol a umělce střední generace.

Výstavní projekty Galerie KIN jídelna utváří od r. 2015 Marie Vránová



kontakt:

atelierkin@gmail.com

pondělí 21. prosince 2015


6. 1. 2016 - 1. 3. 2016


Autor


Ryan O´Rourke 

 

Název


^+8^12 

 

Vernisáž


6. 1. 2016 od 18.00 do 20.00



Před nějakou dobou jsem se začal zajímat o rozhraní počítačového programování a malby. Má to spojitost s mým starším zájmem o „nové typy obrazů“ a hranice možností nabízených obrazovou plochou. Co je to obraz, malovaný obraz? Na určité, snad banální, úrovni jsou to barevné materiály nanesené na podkladu; vrstvy pigmentu a pojidel, jejichž rozložení je určené či ovlivněné lidskou, tedy autorovou, aktivitou při tvorbě. Co vše je možné v rámci těchto hranic? Počet možných namalovaných obrazů bude velmi vysoký, prakticky se bude blížit nekonečnu. Je těžké při hledání, vymýšlení či konstrukci obrazu najít meziprostor mezi barevným šumem a konkrétností. Obrazy vygenerované v kontextu tohoto projektu tendují spíš ke konkrétnosti, která je ale znesnadněna kombinačním algoritmem i určitou programovou náhodností: přece jen jde minimálně tušit, že vznikaly z původně konkrétních podkladů, potažmo digitálních obrazů a fotek, na kterých se většinou nacházejí stopy po uchopitelných věcech a dějích.

Prostor možných obrazů bude jistě mnohem větší než množina typických obrazů. Tento fakt má mnoho vysvětlení, jedním může být to, že mnoho obrazů čerpá z objektů a vizuálních vjemů přítomných ve světě, který je nějakým způsobem ohraničený a konkrétní a neobsahuje všechny možné vizuální stimulace. Mne vzrušuje možnost, že bych mohl na obraze uvidět něco, co nikdy nikdo neviděl.

Samozřejmě každý nový obraz je něčím novým, co nikdo nikdy předtím neviděl. Chtěl jsem ale zjistit, jestli pomocí programu lze generovat obrazy, které budou typově jiné a neočekávané. Právě pro tento účel je vhodné použít nelidský faktor, nahodilost, upuštění od lidsky kreativního vstupu v některých fázích procesu. Ten se nicméně uplatňuje jak při vytváření programu a nastavení jeho parametrů, taktéž při výběru, který z vygenerovaných obrazů uplatnit, a v našem případě také při následném uměleckém zpracování námětu.

V tomto projektu se střetly dva moje zájmy. Chtěl jsem nalézt nějakou techniku, jak programově omezit rozsah generování, ale také vnést určitý lidský vklad. Vytvořil jsem jádrový algoritmus, s kterým bude program operovat, a z jehož kalkulace vyplyne výsledný obraz. Jako lidský faktor a zároveň prvek náhody mě napadla metoda zadávání textových řetězců - klíčů - text je univerzální a obvyklá forma interakce s programy.

Program tedy funguje na základě textových řetězců zadaných uživatelem. Ten zadá řetězec o libovolném počtu znaků /alfabetické, číselné aj./, které poté program analyzuje.

Hodnota těch prvních programovým způsobem určuje, z kolika předem chystaných obrazů budou vybrána data. Hodnoty jiných znaků pak určují to, konkrétně s jakými podklady, fotkami, obrazy, které se nacházejí v cílové složce, bude operováno. Data vytažené z podkladů se posléze zkombinují takovým způsobem, že následující znaky určují, jaké operace budou prováděné, při jejich zkombinování. Některé pozice či znaky také spustí nahodilou operaci, do chodu programu je tak zaveden i faktor náhody. Proto stejný klíč nebude vždy generovat stejné obrazy. Výstupem programu je pak vygenerovaný digitální obraz, který nějakým způsobem zkombinuje v sobě informace z dvou nebo více digitálních předloh a několika operací.

Protože je mi blíž svou smyslností a materiálností malba nežli výtisk digitálního obrazu, rozhodl jsem se používat generovaných obrazů jen jako námětu k malbě. Obraz pro Galerii KIN jídelna vznikl na základě generujícího řetězce „^+8^12“. Nicméně není s ním úplně totožný, jak je u malby obvyklé, snad i samozřejmé, jde tu proto také o další lidský faktor či vrstvu interpretace umělce.

Stejně jako svět kolem nás v, kterém se člověk pohybuje má určité hranice a při výběru obrazů je tím tedy limitován. Tak i u tohoto projektu je výběr ohraničen algoritmem programu, který za nás vybírá podle vygenerovaného řetězce výsledný obraz. Tento digitální záznam by se dal přirovnat procesu vyvolávání fotografií. Po zadání řetězce následuje totiž pár sekund, během kterých se výstup generuje. Těžko předvídatelný výstupní obrázek se objeví až po chvíli, což se podobá sladce napjatému očekávání nad miskou s vývojkou.


 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Závodní jídelna


Ryan O´Rourke pro prostor Závodní jídelny uskutečnil performance, při níž vytvořil před diváky 6 obrazů o rozměru 18x24 cm, pomocí techniky, kterou si sám vytvořil a při níž využívá generovaného obrazu pomocí počítače.  
Prvním 6 návštěvníků vernisáže byla nabídnuta účast v tomto projektu. Byl od nich vyžádán textový řetězec pomocí něhož počítač vygeneroval výsledný obraz, jež umělec nasledovně namaloval vlastní rukou. Návštěvníci si autorem vytvořené dílo ponechali




 

Žádné komentáře:

Okomentovat